CHORVATSKO A CHORVATŠTINA

O Chorvatsku a chorvatštině

Chorvatská republika (Republika Hrvatska), svou polohou panonsko-jadranská země, se rozkládá na ploše 56 594 km2. Rozloha vnitřního a teritoriálního moře je 31 067 km2.

Hraničí se Slovinskem, Maďarskem, Srbskem, Bosnou a Hercegovinou a Černou Horou, při mořské hranici s Itálií, Slovinskem a Černou Horou.

Chorvatsko má 4,4 miliónů obyvatel, z toho Chorvati představují 78 %.

Veliký počet Chorvatů žije mimo Chorvatskou republiku v důsledku neustálé emigrace od 19. stol. do současné doby. Důvody k emigraci byly vždy především sociální, případně politické. Předpokládá se, že jen v západní Evropě žije asi milión Chorvatů, mimo Evropu žijí podle odhadů 3 milióny Chorvatů (včetně potomků).

Na území Chorvatské republiky žijí dále tyto menšiny: Srbové (nejpočetnější), Bosňáci, Slovinci, Italové, Češi, Slováci, Maďaři.

Republika je rozdělena do 21 krajů neboli žup (županija). Úředním jazykem je chorvatština, která se píše latinkou.

Hlavním a největším městem Chorvatska je Záhřeb (Zagreb) s 779 tis. obyv. Záhřeb je hospodářským, dopravním, kulturním a vědeckým střediskem země, je národním symbolem státu.

Chorvatská republika je moderní demokratický stát s ústavou z prosince 1990. Svou státoprávní tradici odvozuje od středověkého chorvatského knížectví a království (9. - 12. stol.).

Státní svrchovanost symbolizuje státní znak, státní vlajka a státní hymna. Státní znak tvoří štít se šachovnicí 25 bílých a červených polí; ve stylizované koruně nad ní je pět malých štítů s historickými erby: se starým chorvatským erbem, erbem Dubrovnické republiky, Dalmácie, Istrie a Slavonie.

Státní vlajku tvoří tři vodorovné pruhy - červený, bílý a modrý, uprostřed vlajky je chorvatský státní znak. Červeno-bílo-modré pruhy jsou dědictvím revoluce roku 1848.

Státní hymna je Lijepa naša domovino (Krásná naše vlasti). Její text napsal básník A. Mihanović, zhudebněna byla v r. 1846 pravděpodobně J. Runjaninem. Status hymny sice získala až v r. 1974, ale již od svého vzniku byla celonárodním chorvatským symbolem.

Chorvati často místo slova hymna používají citově zabarvená první dvě slova hymny, tedy Lijepa naša.

Zdroj: https://www.chorvatsko.cz/obec/stat.html

Chorvatština je jihoslovanský jazyk, který se stejně jako ostatní slovanské jazyky rozvinul z praslovanštiny. Chorvatšinu jako mateřský jazyk používá okolo 5,5 milionu obyvatel. Je úředním jazykem v Chorvatsku a také jedním z úředních jazyků v Bosně a Hercegovině. S chorvatštinou se ale lze domluvit po téměř celém balkánském prostoru. Jazyk využijete s mírnými odchylkami v Černé Hoře, Bosně a Hercegovině, Srbsku a Slovinsku.

Chorvatšina disponuje několika nářečími. Jedná se o kajkavské, čakavské a štokavské. Ze štokavštiny vychází úřední jazyk. Písmo je latinka.

Zdroj: http://ihjj.hr/stranica/o-hrvatskome-jeziku/26/

Kromě praktického využití je znalost také klíčem do srdcí obyvatel Chorvatska a ostatních jazykově příbuzných zemí. Chorvatština je jeden ze základních kamenů identiti této republiky a místní lidé si znalosti u cizinců velmi cení. Pokud ještě s výukou váháte, možná Vás přesvědčí fakt, že Vám tento jazyk také umožní hlubší náhled do kultury přátelské a sluncem zalité země.

Závěrem mějte v Chorvatsku vždy na paměti, že když dva říkají totéž, nemusí to nutně znamenat totéž.

A jak praví jedno staré chorvatské přísloví: „Koliko jezika govoriš, toliko ljudi vrijediš.“